Definice aditivní výroby podle norem
Aditivní výroba je podle mezinárodních norem DIN EN ISO/ASTM 52900 výrobní metodou spadající mezi technologie tváření z beztvarého stavu. Pojem popisuje všechny aditivní výrobní metody, u nichž se díly staví po vrstvách z digitálních dat. Na rozdíl od úběrové výroby, kde se materiál odebírá, probíhá u aditivní výroby zhotovení cíleným přidáváním materiálu.
Additive Manufacturing (AM) je mezinárodně užívané označení a popisuje tutéž technologii. V průmyslu se prosadil pojem aditivní výroba, zejména v technické oblasti a v normativních předpisech.
Tato definice je základem všech následujících oddílů.
Rozdíl oproti úběrové výrobě
Zásadní rozdíl mezi aditivní výrobou a konvenčními výrobními metodami leží v toku materiálu. Zatímco u třískových výrobních metod nástroje materiál odebírají, u aditivní výroby se materiál po vrstvách přidává.
To znamená:
Žádný úběr materiálu frézováním nebo soustružením
Žádné klasické náklady na nástroje
Digitální výroba přímo z 3D dat
Vysoká volnost návrhu u složitých geometrií
Právě u složitých dílů s vnitřními strukturami nebo dutinami nabízí aditivní výroba obrovské možnosti.
Digitální základ: od 3D dat k vrstvě
Každý proces aditivní výroby začíná digitálními daty. 3D modely se zkonstruují a následně rozloží do jednotlivých vrstev. Tyto informace o vrstvách řídí 3D tiskárnu během tisku.
Rozlišení jednotlivé vrstvy zásadně určuje:
kvalitu povrchu
míru detailu
mechanické vlastnosti
dobu výroby
Čím jemnější vrstva, tím vyšší přesnost – stoupá ovšem časová náročnost výroby.
Materiály v aditivní výrobě
Aditivní výroba umožňuje zpracování nejrůznějších materiálů. Obzvlášť rozšířený je plast. Termoplasty jako PA, ABS nebo PETG v oblasti 3D tisku dominují. Reaktoplasty se uplatňují především u metod založených na vytvrzování.
Vedle plastů se zpracovávají tyto materiály:
kovové prášky (např. při tavení laserovým paprskem)
keramické materiály
kompozitní materiály
tkáňové struktury pro zdravotnické aplikace
Volba materiálu určuje, které metody a aplikace jsou možné.
Přehled aditivních výrobních metod
Aditivní výrobní metody lze podle norem rozdělit do různých kategorií. Nejdůležitější metody v průmyslové oblasti jsou:
stereolitografie
Digital Light Processing
selektivní laserové sintrování
tavení laserovým paprskem
Binder Jetting
FDM / FFF
FGF
tryskové nanášení pojiva
tryskové nanášení materiálu
Tyto aditivní technologie 3D tisku se liší materiálem, procesem, průmyslovým nasazením a hospodárností.
Stereolitografie (SLA)
Stereolitografie patří k nejstarším aditivním výrobním metodám. Laserový paprsek vytvrzuje tekutý plast po vrstvách. Výroba probíhá ve vaně s pryskyřicí.
Výhody:
velmi jemné rozlišení vrstev
vysoká přesnost detailů
dobrá kvalita povrchu
Nevýhody:
omezený výběr materiálů
nízká odolnost vůči UV záření
Tato metoda se často používá pro prototypy a modely.
Digital Light Processing (DLP)
DLP je technicky příbuzné se SLA. Místo laserového paprsku se celá vrstva osvítí displejem.
Nasazení:
rapid prototyping
výzkum
designové studie
Selektivní laserové sintrování (SLS)
U SLS se plastový prášek po vrstvách spéká laserovým paprskem. Okolní prášek nese díly během výroby.
Typické aplikace:
funkční prototypy
sériová výroba malých počtů kusů
technický vývoj produktů
Tavení laserovým paprskem (kovové AM)
Při tavení laserovým paprskem se kovový prášek laserem zcela roztaví. Tato aditivní výrobní metoda se uplatňuje především v letectví a kosmonautice a v nástrojárnách a výrobě forem.
Vznikají zde vysokopevnostní obrobky se složitými strukturami.
Binder Jetting a tryskové nanášení pojiva
Binder Jetting patří k aditivním výrobním metodám na bázi prášku. Tisková hlava selektivně nanáší pojivo na práškové lože.
Tato metoda – označovaná také jako tryskové nanášení pojiva – se hodí zejména pro:
barevné modely
slévárenské modely
architektonické aplikace
Binder Jetting umožňuje vysokou rychlost stavby, bez následného zpracování však nižší mechanickou pevnost.
Large Scale Additive Manufacturing (LSAM)
LSAM je škálovaná podoba technologie FGF. Používají se zde velkoobjemové 3D tiskárny nebo robotické systémy.
Oblasti nasazení:
stavebnictví
nástrojárny
výroba forem
průmyslová zařízení
Tato aditivní výroba umožňuje zhotovení metry vysokých objektů a složitých tvarů z plastu.
FDM / FFF – 3D tisk z filamentu
FDM je jednou z nejznámějších metod 3D tisku. Plastové filamenty se v 3D tiskárnách taví a ukládají po vrstvách.
Vlastnosti:
vysoká pružnost
nízké náklady na nástroje
široký výběr materiálů
Tato aditivní metoda se používá v rapid prototypingu, ve vývoji a stále častěji i v sériové výrobě.
FGF – aditivní výroba z granulátu
FGF pracuje přímo s plastovým granulátem. Odpadají tím mezikroky přípravy materiálu.
Výhody:
levnější materiály
přímé využití průmyslových materiálů
vyšší rychlost výroby
Tato výrobní metoda nabývá v průmyslové oblasti stále většího významu.
Rapid prototyping a sériová výroba
Additive Manufacturing se původně používalo v rapid prototypingu. Dnes sahá jeho záběr až k sériové výrobě.
Výhody:
rychlý vývoj
nižší výrobní náklady u malých počtů kusů
vysoká volnost návrhu
Právě firmám s individuálními produkty zvyšuje AM konkurenceschopnost.
Materiály a geometrie
Rozhodující výhoda aditivní výroby leží ve zhotovování složitých geometrií. Vnitřní kanály, mřížkové struktury nebo organické tvary lze realizovat bez dalších nástrojů.
Příklad:
chladicí kanály v obrobcích
odlehčené struktury
vedení vzduchu
Tyto možnosti jsou konvenčními výrobními metodami realizovatelné jen omezeně.
Normy, předpisy a průmyslové standardy
Normy a předpisy jsou pro aditivní výrobu zásadní. Definují:
terminologii
požadavky na kvalitu
procesní parametry
třídy materiálů
Dodržování těchto norem má význam zejména v průmyslu a ve zdravotnictví.
Význam pro průmysl a firmy
Aditivní výroba mění klasické výrobní procesy. Umožňuje:
decentrální produkci
výrobu na vyžádání
individuální produkty
nižší skladové zásoby
Pro firmy to znamená nové koncepty ve vývoji, výrobě a logistice.
Procesní řetězec v aditivní výrobě
Typický proces zahrnuje:
konstrukci 3D modelů
přípravu dat
slicing do jednotlivých vrstev
tisk
dokončovací operace
O kvalitě a hospodárnosti rozhoduje know-how v zacházení s těmito procesy.
Výzkum, vývoj a potenciál do budoucna
Additive Manufacturing je silně hnané výzkumem. Nové materiály, zlepšené vytvrzovací procesy a optimalizované výrobní metody průběžně rozšiřují okruh aplikací.
Potenciál leží zejména v:
individualizovaných produktech
odlehčených konstrukcích
integraci funkcí
hybridní výrobě
Závěr: aditivní výroba jako klíčová technologie
Aditivní výroba je víc než jen 3D tisk. Je to samostatná technologie s jasnou definicí, normativním základem a rostoucím průmyslovým významem.
Od rapid prototypingu po sériovou výrobu otevírá firmám nové možnosti při zhotovování složitých dílů. Aditivní výrobní metody umožňují pružnost, které lze klasickými výrobními metodami dosáhnout jen stěží.
Pro inženýry, vývojáře a rozhodující osoby v průmyslu už dnes není porozumění aditivní výrobě volbou – ale strategickým základem budoucí konkurenceschopnosti.