Aditivní výroba – definice, metody, materiály a význam pro průmysl

Definice podle norem, rozdíl oproti úběrové výrobě, materiály a metody od SLA přes SLS až po FGF – přehled pro průmysl.

11. února 202614 min čteníAditivní výroba
Aditivní výroba a 3D tisk v průmyslu

Definice aditivní výroby podle norem

Aditivní výroba je podle mezinárodních norem DIN EN ISO/ASTM 52900 výrobní metodou spadající mezi technologie tváření z beztvarého stavu. Pojem popisuje všechny aditivní výrobní metody, u nichž se díly staví po vrstvách z digitálních dat. Na rozdíl od úběrové výroby, kde se materiál odebírá, probíhá u aditivní výroby zhotovení cíleným přidáváním materiálu.

Additive Manufacturing (AM) je mezinárodně užívané označení a popisuje tutéž technologii. V průmyslu se prosadil pojem aditivní výroba, zejména v technické oblasti a v normativních předpisech.

Tato definice je základem všech následujících oddílů.

Rozdíl oproti úběrové výrobě

Zásadní rozdíl mezi aditivní výrobou a konvenčními výrobními metodami leží v toku materiálu. Zatímco u třískových výrobních metod nástroje materiál odebírají, u aditivní výroby se materiál po vrstvách přidává.

To znamená:

  • Žádný úběr materiálu frézováním nebo soustružením

  • Žádné klasické náklady na nástroje

  • Digitální výroba přímo z 3D dat

  • Vysoká volnost návrhu u složitých geometrií

Právě u složitých dílů s vnitřními strukturami nebo dutinami nabízí aditivní výroba obrovské možnosti.

Digitální základ: od 3D dat k vrstvě

Každý proces aditivní výroby začíná digitálními daty. 3D modely se zkonstruují a následně rozloží do jednotlivých vrstev. Tyto informace o vrstvách řídí 3D tiskárnu během tisku.

Rozlišení jednotlivé vrstvy zásadně určuje:

  • kvalitu povrchu

  • míru detailu

  • mechanické vlastnosti

  • dobu výroby

Čím jemnější vrstva, tím vyšší přesnost – stoupá ovšem časová náročnost výroby.

Materiály v aditivní výrobě

Aditivní výroba umožňuje zpracování nejrůznějších materiálů. Obzvlášť rozšířený je plast. Termoplasty jako PA, ABS nebo PETG v oblasti 3D tisku dominují. Reaktoplasty se uplatňují především u metod založených na vytvrzování.

Vedle plastů se zpracovávají tyto materiály:

  • kovové prášky (např. při tavení laserovým paprskem)

  • keramické materiály

  • kompozitní materiály

  • tkáňové struktury pro zdravotnické aplikace

Volba materiálu určuje, které metody a aplikace jsou možné.

Přehled aditivních výrobních metod

Aditivní výrobní metody lze podle norem rozdělit do různých kategorií. Nejdůležitější metody v průmyslové oblasti jsou:

  • stereolitografie

  • Digital Light Processing

  • selektivní laserové sintrování

  • tavení laserovým paprskem

  • Binder Jetting

  • FDM / FFF

  • FGF

  • tryskové nanášení pojiva

  • tryskové nanášení materiálu

Tyto aditivní technologie 3D tisku se liší materiálem, procesem, průmyslovým nasazením a hospodárností.

Stereolitografie (SLA)

Stereolitografie patří k nejstarším aditivním výrobním metodám. Laserový paprsek vytvrzuje tekutý plast po vrstvách. Výroba probíhá ve vaně s pryskyřicí.

Výhody:

  • velmi jemné rozlišení vrstev

  • vysoká přesnost detailů

  • dobrá kvalita povrchu

Nevýhody:

  • omezený výběr materiálů

  • nízká odolnost vůči UV záření

Tato metoda se často používá pro prototypy a modely.

Digital Light Processing (DLP)

DLP je technicky příbuzné se SLA. Místo laserového paprsku se celá vrstva osvítí displejem.

Nasazení:

  • rapid prototyping

  • výzkum

  • designové studie

Selektivní laserové sintrování (SLS)

U SLS se plastový prášek po vrstvách spéká laserovým paprskem. Okolní prášek nese díly během výroby.

Typické aplikace:

  • funkční prototypy

  • sériová výroba malých počtů kusů

  • technický vývoj produktů

Tavení laserovým paprskem (kovové AM)

Při tavení laserovým paprskem se kovový prášek laserem zcela roztaví. Tato aditivní výrobní metoda se uplatňuje především v letectví a kosmonautice a v nástrojárnách a výrobě forem.

Vznikají zde vysokopevnostní obrobky se složitými strukturami.

Binder Jetting a tryskové nanášení pojiva

Binder Jetting patří k aditivním výrobním metodám na bázi prášku. Tisková hlava selektivně nanáší pojivo na práškové lože.

Tato metoda – označovaná také jako tryskové nanášení pojiva – se hodí zejména pro:

  • barevné modely

  • slévárenské modely

  • architektonické aplikace

Binder Jetting umožňuje vysokou rychlost stavby, bez následného zpracování však nižší mechanickou pevnost.

Large Scale Additive Manufacturing (LSAM)

LSAM je škálovaná podoba technologie FGF. Používají se zde velkoobjemové 3D tiskárny nebo robotické systémy.

Oblasti nasazení:

  • stavebnictví

  • nástrojárny

  • výroba forem

  • průmyslová zařízení

Tato aditivní výroba umožňuje zhotovení metry vysokých objektů a složitých tvarů z plastu.

FDM / FFF – 3D tisk z filamentu

FDM je jednou z nejznámějších metod 3D tisku. Plastové filamenty se v 3D tiskárnách taví a ukládají po vrstvách.

Vlastnosti:

  • vysoká pružnost

  • nízké náklady na nástroje

  • široký výběr materiálů

Tato aditivní metoda se používá v rapid prototypingu, ve vývoji a stále častěji i v sériové výrobě.

FGF – aditivní výroba z granulátu

FGF pracuje přímo s plastovým granulátem. Odpadají tím mezikroky přípravy materiálu.

Výhody:

  • levnější materiály

  • přímé využití průmyslových materiálů

  • vyšší rychlost výroby

Tato výrobní metoda nabývá v průmyslové oblasti stále většího významu.

Rapid prototyping a sériová výroba

Additive Manufacturing se původně používalo v rapid prototypingu. Dnes sahá jeho záběr až k sériové výrobě.

Výhody:

  • rychlý vývoj

  • nižší výrobní náklady u malých počtů kusů

  • vysoká volnost návrhu

Právě firmám s individuálními produkty zvyšuje AM konkurenceschopnost.

Materiály a geometrie

Rozhodující výhoda aditivní výroby leží ve zhotovování složitých geometrií. Vnitřní kanály, mřížkové struktury nebo organické tvary lze realizovat bez dalších nástrojů.

Příklad:

  • chladicí kanály v obrobcích

  • odlehčené struktury

  • vedení vzduchu

Tyto možnosti jsou konvenčními výrobními metodami realizovatelné jen omezeně.

Normy, předpisy a průmyslové standardy

Normy a předpisy jsou pro aditivní výrobu zásadní. Definují:

  • terminologii

  • požadavky na kvalitu

  • procesní parametry

  • třídy materiálů

Dodržování těchto norem má význam zejména v průmyslu a ve zdravotnictví.

Význam pro průmysl a firmy

Aditivní výroba mění klasické výrobní procesy. Umožňuje:

  • decentrální produkci

  • výrobu na vyžádání

  • individuální produkty

  • nižší skladové zásoby

Pro firmy to znamená nové koncepty ve vývoji, výrobě a logistice.

Procesní řetězec v aditivní výrobě

Typický proces zahrnuje:

  1. konstrukci 3D modelů

  2. přípravu dat

  3. slicing do jednotlivých vrstev

  4. tisk

  5. dokončovací operace

O kvalitě a hospodárnosti rozhoduje know-how v zacházení s těmito procesy.

Výzkum, vývoj a potenciál do budoucna

Additive Manufacturing je silně hnané výzkumem. Nové materiály, zlepšené vytvrzovací procesy a optimalizované výrobní metody průběžně rozšiřují okruh aplikací.

Potenciál leží zejména v:

  • individualizovaných produktech

  • odlehčených konstrukcích

  • integraci funkcí

  • hybridní výrobě

Závěr: aditivní výroba jako klíčová technologie

Aditivní výroba je víc než jen 3D tisk. Je to samostatná technologie s jasnou definicí, normativním základem a rostoucím průmyslovým významem.

Od rapid prototypingu po sériovou výrobu otevírá firmám nové možnosti při zhotovování složitých dílů. Aditivní výrobní metody umožňují pružnost, které lze klasickými výrobními metodami dosáhnout jen stěží.

Pro inženýry, vývojáře a rozhodující osoby v průmyslu už dnes není porozumění aditivní výrobě volbou – ale strategickým základem budoucí konkurenceschopnosti.