Díl musí jen zřídka všude vydržet stejně mnoho. Přesto je většinou všude stejně plný – protože konvenční technologie to jinak nedovolí. Frézovaný díl vzniká z plného materiálu, vstřikovaný díl z toho, co určí forma. Aditivní výroba toto omezení ruší.
Co je mřížková struktura
Místo plného materiálu vyplňuje objem pravidelná nebo cíleně proměnlivá kostra. Při extruzním tisku vzniká jako výplňový vzor: hlava uvnitř dílu nejede plošně, ale ve vzoru s definovaným stupněm výplně.
Není to vedlejší produkt, ale konstrukční prostředek. Vzorem a stupněm výplně řídíte hmotnost, tuhost a poddajnost – v rámci téhož dílu a bez vícenákladů.
Tři věci, které mřížkové struktury dokážou
Ušetřit hmotnost. Zjevný případ. Méně materiálu znamená méně hmoty, kratší tiskový čas a nižší náklady – viz nákladové faktory ve 3D tisku.
Rozdělit tuhost. Kde leží zatížení, vyšší stupeň výplně; kde ne, nižší. Díl je tuhý tam, kde tuhý být musí, a lehký tam, kde si to může dovolit.
Vytvořit poddajnost. Tady to začíná být zajímavé. Mřížková struktura z tvrdého materiálu se může chovat měkce, pokud to vzor a hustota dovolí. Poddajnost pak pochází z geometrie, ne z materiálu.
Měkké zóny bez výměny materiálu
V ortopedické protetice je právě v tom praktický užitek: vložka, která pod patou podpírá a v oblasti přednoží povolí, se dá vyrobit jako jeden díl. Žádné spojení dvou materiálů, žádná lepená spára, která může selhat. Jak to vypadá v průběžném procesním řetězci, ukazuje příspěvek o aditivní výrobě v ortopedické protetice.
Ještě dál to jde, když se navíc obměňuje materiál – třeba nadouvadlem, které se dávkuje během tisku. Pak poddajnost pochází z geometrie i z materiálu. Viz Compoundy a aditiva dávkovaná za chodu.
Kde má keramika vlastní pravidla
U keramických dílů nejsou mřížkové struktury prostředkem návrhu, ale často nutností: oblasti nad zhruba 15 milimetrů tloušťky stěny mají smysl jen s nízkým stupněm výplně, protože jinak je rozložení materiálu příliš nerovnoměrné a díl se v peci zdeformuje. Víc k tomu v článku Zelený díl, hnědý díl, slinutý díl.
Hranice
Mřížková struktura je jen tak dobrá jako její napojení na vnější stěnu. A dodatečně se už nedá zkontrolovat: co se děje uvnitř dílu, zvenčí není vidět. Tam, kde jde o prokázanou pevnost, je potřeba zkušebních dílů – nebo se vzdát posledních procent úspory hmotnosti.