V tisku plastů je díl hotový, když tiskárna zastaví. U technické keramiky práce teprve začíná. Díl projde třemi stavy s vlastními názvy, vlastními vlastnostmi a vlastními zdroji chyb – a kdo je zná, konstruuje od začátku jinak.
Stav 1: zelený díl
Tomu, co vyjede z tiskárny, se říká zelený díl. Skládá se z keramického prášku, vázaného v plastové matrici, a pozdějšímu dílu je už podobný – jen je větší. Dá se vzít do ruky, přepravit a dokonce i mechanicky obrobit.
Tato obrobitelnost je důvodem, proč se tisk keramiky vyplatí oproti broušení z plného materiálu: v zeleném stavu je materiál dost měkký pro konvenční nástroje. Co by později vyžadovalo diamantový nástroj a hodiny práce, zvládne se teď za minuty. Více k tomu v příspěvku Technickou keramiku tisknout místo broušení.
Zelený díl je přitom citlivější, než vypadá. Tloušťky stěn pod 0,8 milimetru další kroky přečkají jen zřídka.
Stav 2: hnědý díl
Při odstranění pojiva se plastová matrice vyžene ven. Zůstane těleso z čistého keramického prášku, držené pohromadě už jen vlastní hustotou uspořádání – hnědý díl, pojmenovaný podle zbarvení, které při vyhánění pojiva vzniká.
To je nejchoulostivější okamžik celého řetězce. Hnědý díl nemá téměř žádnou pevnost; stačí jedno nepozorné sáhnutí. Zároveň se tu rozhoduje, zda se díl vůbec dostane dál: jde-li odstranění pojiva příliš rychle, díl se roztrhne zevnitř, protože unikající plyny nenajdou cestu ven. Proto potřebuje každý materiál a každá tloušťka stěny vlastní program.
Odstranění pojiva i slinování u nás probíhají ve vlastním provozu. To výrazně zkracuje domlouvání, když díl neprojde napoprvé – nemusíme nejdřív čekat na externího dodavatele, abychom upravili průběh.
Stav 3: slinutý díl
V peci se částice prášku spojí, dutiny se uzavřou, díl se zhutní na 98 až 99 procent teoretické hustoty – a přitom se smrští. Teprve teď má vlastnosti, kvůli kterým se keramika vůbec nasazuje: tvrdost, teplotní odolnost, chemickou odolnost.
Co přesně se v peci děje a proč je smrštění konstrukčním tématem, stojí v příspěvku Slinování keramiky.
Co to znamená pro vaši konstrukci
| Stav | Vlastnost | Typické riziko |
|---|---|---|
| Zelený díl | obrobitelný, rozměrově větší | příliš tenké stěny, lom při manipulaci |
| Hnědý díl | velmi křehký, čistě keramický | trhliny při příliš rychlém odstranění pojiva |
| Slinutý díl | hutný, tvrdý, blízký konečnému rozměru | deformace vlivem nestejných tlouštěk stěn |
Všechna tři rizika mají týž kořen: nerovnoměrné rozložení materiálu. Kdo konstruuje rovnoměrné tloušťky stěn, dodrží minimálně 0,8 milimetru a masivní oblasti nad 15 milimetrů provede s nízkým stupněm výplně, hlavním nástrahám se vyhnul.
Rádiusy jsou naproti tomu nekritické – tady máte větší volnost než u mnoha jiných metod. Složitější je to tam, kde by bylo potřeba hodně podpěrného materiálu, protože v granulátovém tisku lze materiál stáhnout zpět jen omezeně.
Zda vaše geometrie obstojí, vám řekneme před prvním tiskem. Stojí vás to jeden soubor a nás jeden pohled.