Oba pojmy potkáte, jakmile přijde řeč na obarvené, vyztužené nebo funkčně upravené plasty, a každý z nich znamená něco jiného. Rozdíl není akademický: rozhoduje o tom, jestli se dá přísada během tisku ještě dávkovat.
Compound: namíchaný předem
Compound je plast, ve kterém přísada už je, a to v požadované koncentraci. Barva, vlákna, plniva – všechno zapracoval výrobce a rovnoměrně rozptýlil. Koupíte granulát a zpracujete ho, hotovo.
Výhoda: reprodukovatelné a jednoduché. Nevýhoda: pro každou recepturu potřebujete vlastní granulát a malá množství jsou drahá.
Masterbatch: koncentrát k přimíchání
Masterbatch je vysoce koncentrovaný nosič, který se k základnímu materiálu přidává teprve při zpracování – typicky v poměru několika procent. Držíte skladem jeden základní granulát a obměňujete ho přes masterbatch.
Výhoda: jeden základní materiál, mnoho variant, malá množství za rozumnou cenu. Nevýhoda: smíchání musí při zpracování proběhnout rovnoměrně – a přesně v tom bodě rozhoduje tisková technologie.
Proč je tisk z granulátu v tomto ve výhodě
Filamentová tiskárna zpracovává hotový pramen. Co v něm je, to v něm je – dodatečně už nelze nic přimíchat. Kdo chce změnit recepturu, potřebuje jiný filament.
Při tisku přímo z granulátu je to jinak. Šnek extruderu dopravuje, taví a homogenizuje – v jádru je to malý compoundér. Díky tomu lze přísadu přivádět do proudu materiálu v průběhu tisku. Technický základ k tomu najdete v příspěvku Granulátový extruder v detailu.
Co se dá přimíchávat za chodu
- Barvu změnit, aniž byste měnili základní materiál.
- Nadouvadlo dávkovat a vytvářet tak napěněné, lehčí oblasti.
- Plniva a vlákna vnést tam, kde díl potřebuje tuhost.
- Funkční přísady, například antibakteriální aditiva, cíleně tam, kde mají působit.
- Regranulát a mletý materiál vracet zpět v určitém podílu, místo aby se zpracovávaly zvlášť.
Skutečný zisk: gradienty
Protože se dávkování dá měnit v průběhu tisku, nemusí mít díl všude stejný materiál. Podrážka, která je nahoře tvrdá a směrem k dosedací ploše měkne, je pak jeden díl místo spojení dvou – žádný dvoukomponentní nástroj, žádná montáž, žádná lepená spára, která může selhat.
V ortopedické protetice je právě v tom praktický užitek; jak to vypadá, ukazuje příspěvek o aditivní výrobě v ortopedické protetice. Co přitom dokážou naše zařízení, najdete na stránce Compoundy a aditiva dávkovaná za chodu.