Slinování keramiky: co se při něm doopravdy děje

Krok, který z křehkého polotovaru udělá díl – a který rozhoduje o tom, jestli bude geometrie nakonec sedět.

28. října 20266 min čteníKeramika
Slinutý keramický díl z granulátového 3D tisku

Kdo si nechá poprvé vytisknout keramický díl, drží nakonec v ruce něco, co je menší než soubor, ze kterého to vzniklo. Není to chyba, je to podstata celé technologie. Při 3D tisku keramiky nejprve vzniká polotovar z keramického prášku v plastové matrici. Teprve slinování z něj udělá keramiku – a díl se přitom smrští.

Co slinování vůbec znamená

Slinování znamená: práškové těleso se zahřeje natolik, že se jeho částice spojí, aniž by se materiál roztavil. Zrna spolu v místech dotyku srostou, dutiny mezi nimi se uzavřou, struktura se zhutní. Z volně držící hromádky prášku se stane pevné těleso.

Přesně proto se díl smršťuje. Místo, které předtím mezi zrny zabíral vzduch, mizí. Objem klesá, hustota roste. U našich materiálů přitom dosahujeme 98 až 99 procent teoretické hustoty – prakticky zcela husté keramiky.

Cesta k tomu: nejprve odstranění pojiva, pak slinování

Před slinováním musí z dílu ven plastová matrice. Tento krok se jmenuje odstranění pojiva a probíhá u nás ve vlastním provozu, odborně doprovázený institutem ifw Jena, Günter-Köhler-Institut für Fügetechnik und Werkstoffprüfung.

Po odstranění pojiva je díl mimořádně citlivý: prášek drží pohromadě už jen vlastním uspořádáním, pojivo, které ho dosud stabilizovalo, je pryč. V tomto stavu díl nepřežije o mnoho víc než opatrné přeložení. Pevnost mu dá teprve pec.

Vedení pece – jak rychle se ohřívá, jak dlouho se drží teplota, jak se chladne – závisí na materiálu. Oxid hlinitý se chová jinak než oxid zirkoničitý. Neexistuje tu proto žádná obecně platná tabulka teplot, ale program pro každý compound. Zařízení k tomu pocházejí od firmy Nabertherm; prodáváme je také jako obchodní zástupce.

Proč je smrštění téma pro konstrukci

To, že se díl smrští, by se dalo jednoduše započítat – kdyby bylo smrštění všude stejné. Stejné je ale jen tehdy, když je díl všude stejně hustý a má všude stejně mnoho materiálu.

Z toho plyne nejdůležitější pravidlo pro keramické díly: rovnoměrné tloušťky stěn. Pokud tloušťka stěny v dílu skočí ze tří na dvanáct milimetrů, smrští se tlustá oblast jinak než tenká. Výsledkem je deformace nebo trhlina – viditelná až po peci, kdy je v dílu už všechna práce.

Dva další body z praxe:

  • Minimální tloušťka stěny 0,8 milimetru. Pod ní je už samotný polotovar příliš křehký na to, aby přečkal odstranění pojiva a transport.
  • Plný materiál zhruba do 15 milimetrů. Tlustší oblasti jsou možné, pak ale s nízkým stupněm výplně místo zcela vyplněné geometrie. Udrží to rozložení materiálu rovnoměrnější a sníží riziko v peci.

Co prozradí lomová plocha

Jestli se slinování povedlo, není dílu zvenčí vždycky vidět. Pohled na lomovou plochu zkušebního dílu ukáže víc: rovnoměrně jemná, uzavřená struktura svědčí o úplném zhutnění, viditelné póry nebo hrubozrnná oblast ukazují na příliš rychlé nebo příliš horké vedení pece.

Co z toho musíte vědět vy

Pro vaši konstrukci se počítají tři věci: rovnoměrné tloušťky stěn, nejméně 0,8 milimetru a ochota brát první díl jako krok k poučení. Všechno ostatní – program pece, výdrže na teplotě, chladicí rampy – je naše úloha.

Jak přesně vypadá procesní řetězec od vytištěného polotovaru k hotovému dílu, stojí v příspěvku o zeleném, hnědém a slinutém dílu. Pokud máte v hlavě konkrétní díl, pošlete nám geometrii – řekneme vám, co je reálné, dřív než do toho investujete čas.